Sdílejte článek
29.3.2021

Majka, Petr a Michal o životě v ústavu: Když nemáte svobodu rozhodnutí, nemáte nic

ústav X samostatné bydlení

Majka, Petr i Michal měli štěstí a po letech strávených v ústavu se mohli osamostatnit. V ústavech ale stále žije přes 68 000 lidí, kteří by také mohli žít svobodněji.

Byt s vlastní kuchyní, záchodem i koupelnou. S vlastní televizí a pračkou. Místo, kde jsme doma a odkud můžeme vyrazit ven, kdykoliv se nám zachce. Na nákup, na procházku nebo za kamarádem. Přesně tak popisuje svůj život trojice hrdinů se zdravotním postižení v prvním dílu nového dokumentárního seriálu #ProPodporu šitou na míru, z dílny Aliance pro individualizovanou podporu.


Majka, Petr i Michal měli štěstí a dnes stojí na vlastních nohách – bydlí v samostatném bytě. Když ale vzpomínají na život v ústavu, působí jejich výpověď skličujícím dojmem: “Přebalovali nás a krmili, nic jinýho se nestíhalo,” popisuje Michal, který je z důvodu vážného fyzického postižení na vozíku a dnes využívá osobní asistenci. I když klecová lůžka jsou už snad minulostí, stále padají slova jako svěrací kazajka, trest, teplákovka...


Podpora lidem se zdravotním postižením, chronickým onemocněním či lidem v pobytových službách ani dnes rozhodně není šitá na míru, nezohledňuje jejich potřeby. Stát i ve 21. století podporuje zejména nejjednodušší cestu: masivně a neefektivně investuje do větších ústavů, kde může pobývat vysoké množství klientů. Investice do objektů, místo do lidí. Ti nemají vlastní prostor ani patřičnou pozornost personálu, jehož kapacity z principu dostačující být nemohou. Pandemie navíc ukázala, že neexistuje způsob jak chránit zdraví klientů, pokud jich jsou na jednom místě desítky či stovky. 


Klienti se musí řídit daným režimem, protože v takovém množství lidí to prostě jinak udělat nelze. Jejich život se řídí ústavním řádem, na pokyn vstávají, jí, jdou na vycházku. Pro nás těžko představitelné. Mezi desítkami či stovkami lidí v jednom domě, už na individuální potřeby zkrátka prostor nezbývá, nemluvě o situacích, kdy potřebují akutní péči. Stát bohužel poskytuje uniformní podporu, která je podle mezinárodních úmluv v rozporu s lidskými právy.

Organizujte si život, jak chcete

A co je nejlepší na tom nežít v ústavu? “Samostatnost. Že si můžete organizovat život jak chcete. Když nemáte svobodu rozhodnutí, nemáte nic,” říká Michal, který se dnes díky samostatnému životu může věnovat třeba obchodování na burze. Svoje odhodlání popisuje i Petr: “Já jsem chtěl nějakou práci!” Dnes dojíždí do masny v Českých Budějovicích, práce ho baví a naplňuje, díky možnosti pracovat má vyšší sebevědomí a cítí odpovědnost za svůj život.


Štěstí žít ve vlastním nebo chráněném bydlení – jako Majka, Petr a Michal – ale nemá přes 68 tisíc lidí, kteří stále pobývají v ústavech. Aby lidé se zdravotním postižením mohli svobodně žít a rozhodovat se, potřebují podporu, která jim bude šitá na míru. První kroky k ní vedou skrze podporu tzv. včasné péče, aby rodina nemusela umístění dítěte do ústavu vůbec zvažovat. Dalším krokem ze strany státu je efektivní využívání evropských investic například jejich zaměřením do komunitních, odlehčovacích a asistenčních služeb, namísto do modernizace ústavů.


Petr vyráží bruslit na zamrzlý rybník. Pak koupí čokoládu a jde za Majkou. Protože chce. A zvládne to sám. Dojíždí do práce, platí daně. Teprve až když skutečně potřebuje, vždy je tu někdo, kdo mu pomůže. Žije si svobodně, podle sebe. „Koupím si lístek na koncert Milana Peroutky,“ popisuje mi svůj sen.


Zapojte se do #ProPodporu šitou na míru a sdílejte příběh Majky, Petra a Michala! Pomůžete tím na problém upozornit. Děkujeme.